Posouzení úvěruschopnosti při sjednání online půjčky

Co znamená posouzení úvěruschopnosti, jaké údaje poskytovatel zjišťuje, proč to nelze přeskočit a co se stane, když posouzení vyjde negativně.

Posouzení úvěruschopnosti je nejdůležitější rozhodovací krok v celém procesu sjednání úvěru. Až do jeho dokončení nikdo neví, zda žadatel skutečně úvěr dostane, kolik mu poskytovatel půjčí a za jakých podmínek. Pro žadatele je to zároveň nejvíc neprůhledný krok — formulář žádosti vidí, ověření totožnosti zažije, podpis smlouvy provede. O posouzení úvěruschopnosti se ale dozvídá většinou až podle výsledku: „úvěr je schválen", „úvěr je schválen s nižší částkou“, „úvěr je zamítnut“.

Tato stránka vysvětluje, co posouzení úvěruschopnosti znamená, co konkrétně poskytovatel zjišťuje, jak postupuje a jaká práva žadatel v této fázi má. Zaměřujeme se na obecný rámec procesu — detaily k jednotlivým krokům (doložení příjmu, kontrola registrů, důvody zamítnutí) najdete na samostatných stránkách. Souhrnný rozcestník témat o úvěruschopnosti a registrech propojuje všechna tato dílčí témata na jednom místě.

Co říká zákon

Posouzení úvěruschopnosti není volitelný marketingový krok, ale zákonná povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon č. 257/2016 Sb. v § 86 stanoví, že poskytovatel musí před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žadatele úvěr splácet, a to s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. § 87 pak přímo zakazuje poskytnutí úvěru, pokud z posouzení vyplývá důvodná pochybnost o schopnosti žadatele úvěr splácet.^[1]

Smyslem těchto ustanovení je chránit spotřebitele před předlužením. Před rokem 2016 platilo, že zodpovědnost za rozhodnutí o úvěru ležela primárně na žadateli — pokud si půjčil, musel půjčku splatit, bez ohledu na to, zda mu poskytovatel půjčku dal nezodpovědně. Nová úprava část odpovědnosti přenesla na poskytovatele: pokud poskytne úvěr žadateli, u kterého z posouzení vyplývá vysoké riziko nesplácení, hrozí mu sankce ze strany ČNB a v krajním případě i neplatnost smlouvy o úvěru.

Šest fází posouzení úvěruschopnosti

V praxi probíhá posouzení v několika navazujících krocích. Některé z nich žadatel aktivně prochází (vyplňuje údaje, dokládá doklady), jiné se odehrávají na pozadí v systémech poskytovatele a registrů.

Krok 1: Identifikace žadatele

Poskytovatel ověří totožnost žadatele přes občanský průkaz a selfie, případně přes bankovní identitu. Bez ověřené totožnosti nelze žadatele vyhledat v registrech ani u něj vyhodnotit příjem a závazky.
Krok 2: Zjištění příjmu a výdajů

Žadatel doloží příjem výpisem z účtu, potvrzením od zaměstnavatele nebo přes službu AISP (Account Information Service Provider), která vyčte transakční historii z bankovního API. Poskytovatel zároveň zjišťuje pravidelné výdaje — nájem, splátky jiných úvěrů, výživné.
Krok 3: Kontrola v úvěrových registrech

Poskytovatel se dotáže databází SOLUS, BRKI (bankovní registr), NRKI (nebankovní registr) a u některých subjektů CRIF. Z registrů zjistí, kolik dalších úvěrů žadatel splácí, zda je v opoždění a zda v minulosti neselhal.
Krok 4: Výpočet ukazatele zatížení

Z příjmů, výdajů a stávajících splátek poskytovatel vypočítá ukazatel DTI (debt-to-income, poměr celkového dluhu k ročnímu příjmu) a DSTI (debt-service-to-income, poměr splátek k měsíčnímu příjmu). Tyto ukazatele srovná s vnitřními limity i s doporučeními ČNB.
Krok 5: Interní scoring

Poskytovatel kombinuje data z registrů, příjmu a vlastní historie žadatele do interního scoringového modelu. Výsledkem je rozhodnutí: schválit, schválit s nižší částkou, schválit s vyšším úrokem, nebo zamítnout.
Krok 6: Zápis rozhodnutí a archivace

Schválené i zamítnuté žádosti zákon vyžaduje archivovat po dobu deseti let. Pokud žádost projde, poskytovatel zapíše nový úvěr do registru BRKI nebo NRKI ihned po uzavření smlouvy a začne tam evidovat splácení.

Celá posloupnost trvá u online sjednání řádově minuty u standardní spotřebitelské půjčky do desítek tisíc korun, několik hodin až dnů u větších částek nebo u žadatelů s nestandardní situací (OSVČ, kombinované příjmy, příjmy ze zahraničí). U hypotečních úvěrů s online sjednáním se posouzení může protáhnout na týden i déle, protože vyžaduje i ocenění nemovitosti.

Co konkrétně poskytovatel zjišťuje

Posouzení úvěruschopnosti není binární odpověď „ano/ne“. Poskytovatel sestavuje obraz celkové finanční situace žadatele a v něm vyhodnocuje několik různých kategorií údajů. Některé jsou objektivně doložitelné (záznam v registru, výpis z účtu), jiné jsou predikce (stabilita zaměstnání, výhled výdajů). Patří sem typicky tato čtyři pole zjišťování.

Krok 1: Pravidelný příjem a jeho stabilita

Zaměstnání na dobu neurčitou, doba trvání pracovního poměru, výše čistého příjmu, případně doložení několika měsíců výpisu z účtu. U OSVČ daňové přiznání nebo přehled z OSSZ.
Krok 2: Stávající finanční závazky

Splátky úvěrů, leasingu, kreditních karet, kontokorentů. Poskytovatel je vidí v registrech BRKI a NRKI. Pokud žadatel ručí za půjčku jiné osoby, započítává se do jeho zátěže.
Krok 3: Pravidelné životní výdaje

Nájem nebo hypoteční splátka, energie, výživné, alimenty stanovené soudem. Některé poskytovatelé počítají s normativy minimálních životních nákladů domácnosti (typicky podle počtu osob).
Krok 4: Historie splácení

Záznam v negativním registru SOLUS, opoždění splátek v BRKI/NRKI delší než 30 dní, exekuce evidovaná v Centrální evidenci exekucí. Záznam o předchozí insolvenci.

Kombinace těchto údajů vchází do scoringového modelu poskytovatele. Skoring je statistický model, který na základě dat o žadateli predikuje pravděpodobnost, že úvěr nebude splacen řádně. Každý poskytovatel má vlastní model, ale jádro je podobné: data z registrů, data o příjmu, věk, region, povolání a u stávajících klientů i historie chování. Výsledkem je skóre, na základě kterého poskytovatel rozhodne.

Ukazatele DTI a DSTI

Klíčovou roli v posouzení hrají dva ukazatele zatížení dluhem. Oba doporučila Česká národní banka jako součást makroobezřetnostní politiky, aby zabránila přílišnému zadlužování domácností.^[5]

DTI (debt-to-income) je poměr celkové výše dluhu žadatele k jeho ročnímu čistému příjmu. Ukazuje, kolik násobků ročního příjmu má žadatel celkem půjčeno. DSTI (debt-service-to-income) je poměr měsíčních splátek všech úvěrů žadatele k jeho čistému měsíčnímu příjmu — kolik procent výplaty žadatel měsíčně použije na splácení dluhů.

§ 86, § 87

Paragrafy zákona č. 257/2016 Sb., které posouzení úvěruschopnosti ukládají

Zákon č. 257/2016 Sb.

DSTI

Poměr měsíčních splátek úvěrů k čistému měsíčnímu příjmu — klíčový ukazatel zatížení

DTI

Poměr celkového dluhu k ročnímu čistému příjmu — ukazatel celkové zadluženosti

ČNB v různých obdobích doporučovala bankám konkrétní limity (například DSTI do 45 % a DTI do 8,5násobku ročního příjmu), v jiných obdobích je uvolňovala nebo zpřísňovala podle vývoje na trhu. Tyto limity jsou závazné pro banky; nebankovní poskytovatelé je sledují méně formálně, ale často je do svých interních policy zahrnují, protože je dobrý standard řízení rizika. Pokud ukazatele žadatele některý z těchto limitů překračují, většina poskytovatelů žádost zamítne nebo nabídne nižší částku.

Kontrola v úvěrových registrech

Posouzení úvěruschopnosti se v Česku v praxi neobejde bez kontroly v úvěrových registrech. Existují tři hlavní — SOLUS (negativní registr, sleduje opoždění se splátkami), BRKI (bankovní registr klientských informací, vede CBCB) a NRKI (nebankovní registr, vede CNCB). Banky se zpravidla dotazují všech tří, nebankovní poskytovatelé typicky SOLUS a NRKI, někteří navíc BRKI nebo CRIF (čtvrtý registr, který vede stejnojmenná společnost). ^[2]^[3]^[4]

Detailní srovnání jednotlivých registrů, co v nich je a kdo se jich dotazuje, najdete na samostatné stránce o kontrole registrů online. Pro účely tohoto textu stačí říct, že jakákoli nabídka „půjčky bez kontroly registru" je v rozporu se zákonem — poskytovatel registry kontrolovat musí, aby splnil povinnost posoudit úvěruschopnost. Detaily k tomuto pojmu viz stránka o půjčce „bez registru“.

Co když posouzení vyjde negativně

Zamítnutí žádosti není konečný rozsudek o nepoužitelnosti pro úvěr, ale informace o tom, že u konkrétního poskytovatele za konkrétních podmínek to nevyšlo. Důvodů může být víc: žadatel má příliš nízký příjem ve vztahu k požadované částce, splácí už jiné úvěry, je v opoždění s některou splátkou, má negativní záznam, nebo prostě nevyhovuje internímu skoringu daného poskytovatele.

Žadatel má v takové situaci několik možností. Může si vyžádat vlastní výpis z registrů (jednou za 12 měsíců zdarma u každého registru) a zjistit, zda v něm není záznam, o kterém nevěděl — chyby se občas stávají, například neopravené staré opoždění nebo záměna osob s podobným jménem. Může požádat o úvěr u jiného poskytovatele, jehož interní policy mohou být odlišné — nebankovní poskytovatelé jsou typicky benevolentnější než velké banky, ale za cenu vyšší úrokové sazby. Nebo může počkat, poskytnout věci čas (například splatit část stávajících úvěrů, zlepšit příjem) a žádost znovu podat za několik měsíců. Konkrétní typologii důvodů zamítnutí a možnosti nápravy popisuje samostatná stránka o zamítnutí online půjčky.

Co si o posouzení úvěruschopnosti odnést

Posouzení úvěruschopnosti je zákonem uložená povinnost poskytovatele podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Nelze ji přeskočit ani dohodou s žadatelem.
Poskytovatel zjišťuje příjem, výdaje, stávající závazky a historii splácení. Z těchto dat vypočítává ukazatele DTI a DSTI a porovnává je s vnitřními limity i s doporučeními ČNB.
Bez kontroly v registrech (SOLUS, BRKI, NRKI, případně CRIF) se posouzení v praxi neobejde. Žádost o úvěr „bez kontroly registru“ je porušení zákona ze strany poskytovatele.
Záznamy v registrech mají různou platnost: BRKI a NRKI obvykle čtyři roky od splacení úvěru, SOLUS tři roky od vyrovnání negativního záznamu. Insolvence se vede zvlášť a natrvalo.
Pokud poskytovatel žádost zamítne kvůli výsledku z registru, má povinnost vás o tom informovat a sdělit, kde si můžete vyžádat vlastní výpis. Stížnost lze podat u Finančního arbitra.

Časté otázky k posouzení úvěruschopnosti

Co znamená, že poskytovatel posuzuje moji úvěruschopnost?

Úvěruschopnost je schopnost splatit úvěr v dohodnutém termínu z vlastních příjmů, aniž by žadatel ohrozil základní životní potřeby. Posouzení úvěruschopnosti je zákonem č. 257/2016 Sb. uložená povinnost poskytovatele zjistit, zda žadatel reálně dokáže nové splátky platit. Poskytovatel sbírá údaje o příjmu, výdajích, stávajících závazcích a historii splácení, vyhodnotí je a teprve potom rozhodne o tom, zda úvěr poskytne a v jaké výši.

Může mě poskytovatel posoudit, aniž bych mu to dovolil?

Kontrolu v registrech může poskytovatel provést pouze na základě vašeho souhlasu, který se podepisuje v rámci žádosti o úvěr. Bez souhlasu k dotazu do registru přístup nemá. Tento souhlas je však u žádosti o úvěr fakticky podmínkou — pokud souhlas odmítnete, poskytovatel žádost nezpracuje, protože by porušil zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost. Souhlas je omezený na konkrétní účel a dobu, kterou stanoví zákon o zpracování osobních údajů.

Jaký je rozdíl mezi negativní a pozitivní úvěrovou historií?

Negativní úvěrová historie znamená zaznamenané opoždění se splácením, vymáhání, exekuci nebo insolvenci v minulosti. Negativní záznam v SOLUS, BRKI nebo NRKI obvykle vede k zamítnutí nebo k nabídce za horších podmínek. Pozitivní úvěrová historie naopak znamená, že žadatel měl už úvěr či kreditní kartu a řádně je splácel. Pro poskytovatele je to silný pozitivní signál — pozitivní záznam zvyšuje šanci na schválení a může vést k lepší úrokové sazbě.

Co když posouzení vyjde negativně? Mám právo na vysvětlení?

Pokud poskytovatel žádost zamítne kvůli výsledku kontroly v registru, zákon č. 257/2016 Sb. ukládá povinnost o tom žadatele informovat a sdělit, který registr byl použit a kde si může vyžádat vlastní výpis. Konkrétní skoringový důvod (například „vaše DSTI je 48 % a interní limit je 45 %“) poskytovatel zveřejnit nemusí, ale měl by alespoň uvést obecný důvod (úvěruschopnost, registr, AML, sankční seznamy). Pokud považujete zamítnutí za nesprávné, můžete se obrátit na Finančního arbitra.

Jak dlouho zůstávají záznamy v registrech?

Záznamy o splácených i splacených úvěrech zůstávají v BRKI a NRKI obvykle čtyři roky od splacení úvěru. V negativním registru SOLUS zůstává záznam o opoždění tři roky od jeho úplného vyrovnání. Záznamy o insolvenci a oddlužení se vedou v insolvenčním rejstříku odděleně a tam zůstávají natrvalo. Záznam v Centrální evidenci exekucí zmizí po pravomocném ukončení exekuce.